sedím a přemítám
kolikrát se srdce sejdou
a kolikrát je čas načas rozdělí?
slovem ďábla vymítám
když se zimou hory přejdou
a my sníme život, ještě nesmělí
sedím a nevím kam
mohu položit svou nohu
plynulé proudy zatím plynou
život jde proti nám
šeptám z tvých vlasů mohu?
že tak trochu voníš rozmarýnou
šlápnout do kroku a jít
když ještě nevím, kudy kam
spolu začíná tím prvním krokem
do poslední kapky vlit
jsem v tobě, proto nejsem sám
jsi láska, a tvé kapky jsou potokem
