Svačina

lásky se nedá dát jen kousek

přitom se tvářit jako svačina

boží chuť upečených housek

když si mě namáčíš do vína

a padám tvými ústy do smrti

snědla jsi ze mě jen to, co šlo

hostie stoličky drtí až rozdrtí

aby se spojilo to, co odešlo

odvahu ničit ve stisku máme

každičkým soustem víc a víc

utrhnout sebe do neznámé

z vývrtky kněze bez hranic

že láska je tvoje boží hostina

až v druhých objevuješ sebe

a tak anděl v láhvi od vína

odšpuntoval víc než nebe

Žádná bolest nás neopravňuje k tomu, ji způsobit někomu jinému.

🙏❤️ Modlitba na dobrou noc

Běžím tebou Bože o závod

A tak tak si popadám dech

Nemám tvůj čas na návod

Dočtu ho až jednou na zádech

A, i když vlastně nechci nic

Stáváš se TY mým osudem

Možná nádechu trochu víc

Abychom žili až tu nebudem

Všichni umíráme na lásku

A když ji máme plnou hubu

Nikdo nemyslíme na sázku

Vydechnout JÁ byl, jsem a budu

Tvůj dotyk

když vyjdeš ze světla mlčící vděčností

stejně jak měsíc nemá svůj vlastní svit

odrážíš i ty lásko má, jak slunce věčností

radost, že síla okamžiku jde mne políbit

koho že zajímá světlo mrtvé milionů let

úsvitů galaxií, když se mihne bez stínění

to tvoje srdce bije mi láskou tady a teď

a já jdu za ním po světlu krve rozechvění

malinkou chodbičkou, až slyším se hřmít

dokud každou z těch kapek smrt nevymění

přiběhne pohladit tvou duši a ne ji jen mít

takhle tě miluje úsvit od noci do rozednění

Bůh ví, že jsem se snažil (God Knows I Tried)

mě stačí i malý kousek tebe

když vím, jak moc se bojím odmítnutí

bojujíc se svým tělem, co zebe

takovým ledem se ten koktejl nedochutí

a pohár života, co si říká grál

bráním tomu pnutí, prst míchá po zradě

napětí po boji, už jsem ochutnal

bolest, co jsem prožil, je znovu na řadě

je odskočit si od svých pocitů

vstupenkou do pekla či ráje prázdnoty?

Bůh ví, že sem se snažil, upitu

napít se z číše je jen bránou do Golgoty

se strachem, že mě opustíš

se těžko žije, když umíráš z nenaplnění

i malý kousek, když upustíš

dostaneš zpátky z lásky bez obvinění

a tak drobím srdce do poháru

tak tělo, co se teď stalo v tichu chlebem

jak se láska jí a pije, nemám páru

ale vím, že mi stačí i malý kousek tebe

Jen já a ona

zdroj FOTO

ze srdce pomalu odťuká kapek pár

krev zhoustne na normální kapalinu

to mi duše řekla, že čas je jít zase dál

láska a smrt jednají vždy na rovinu

v poslední vteřinách zhasínám sebe

a podávám ti zase tu voňavou růži

a jak bude vlastně vypadat, to nebe?

okno otvírám, oči už neznělé sluší

v pohybu života spíme, jak motýli

stačí nadechnout s láskou vzduch

počtem slz jsme tělo tělem pokryli

když zrodí se i zemře lidský duch

jsme cestující mezi dvěma světy

až když bubny na pochod zazvoní

zastavíme, jak slovo na konci věty

jablko Evino, růže Adamova zavoní

smrt je poslední zastávka na cestě

od teď jsi mami už navždycky doma

Bůh jde k tobě, jak ke své nevěstě

dotykem to všechno víme jen já a ona

PEI

zápasil jsi s Bohem i s lidmi

a teď jsi tulák po hvězdách

jménem koho jsi tu a jsi vlídný

když jsi v prachu na cestách?

a každou šlápotu stírá vítr

co nikdo na světě nezahodí?

slzy, co jich vyplakal litr?

slovo, co srdce osvobodí ?

tváří tvář hlubinám jistoty

odkud se dýchá jen stěží

kdo dělá srdeční bankroty?

"já jsem", na tom ti nezáleží

úsvit úsměvem rozkvétá

hledám, jak došel jsem tobě

každá z tvých cest je zakletá

a teď už běž jenom k sobě

REVEAL

DUŠE JE POUTNÍK

SMĚREM K NEKONEČNU

OBZORY ZHMOTNÍ

OD ČASU Z ČASU K VĚČNU

VŽDY VSTOUPÍ SAMA

TOHO, CO PŘIJDE, SE NEBOJÍ

ŽIVOT JE DRAMA

DOKUD SE SPOLU NESPOJÍ

CELÝ SVŮJ ŽIVOT

HLEDÁME JÁ, SAMI SEBE

JE PROMĚNLIVO

CHVÍLI PÁLÍ, CHVÍLI ZEBE

CO NENÍ V MOCI

MOHU JEN ZAHLÉDNOUT

JAK DEN PROTI NOCI

VE SMRTI BYTÍ OBEJMOUT

A TAK JE DUŠE

PRŮVODCEM MÝCH REALIT

A SRDCE, CO KLUŠE

STOJÍ, ABY SE MOHLA ODHALIT

FOTO: Found on threeriversdeep.wordpress.com

Hřích

křičíme slova

o povaze hříchu

děláme znova

hluk směrem k tichu

poslání sem

tvoříme svět

dosednout na zem

dotknout se hned

odkládám sny

a život nečeká

nestihnul je zlý

smrt se neleká

falešné důvody

iluze tvé mysli

existují neshody

když se svět číslí

strach a hněv

tvoří náš burger

a i když na dně

stačí si říct uber

máme jen život

a hrajeme na čas

kdo z nás je pilot

a kdo visí za vlas?

jsme boží sláva

a na jedné vlně

tohle jsem já?
člověk, co žije plně

Já

cítím uvnitř ten strach

když se poodhrne záclona

oslavovaný jsi zatracení prach

nevěstka i světice, co se nekoná

jsem uvnitř přítomnosti

na počátku žádali stvoření

na konci, když došli do sytosti

všechny duše budou k já svrženi

nemůžeš chybit poznáním

jsem to, co tvé poznání popírá

nechlub se, jen tak se neskláním

řekni, kolik mého ticha jsi nasbíral?

jsem obraz k nezapomnění

jsem hlas každého slova zvuku

jsem srdce, v kterém jsem chvění

jsem tvá láska, které jsi podal ruku

Vše o mě

řekla jsi mi vše o mě

a možná i víc než jsem chtěl

prý, co nevím, není v domě

pro to, abych zapomněl

nemusíme utíkat k Bohu

když stačí jen srdcem kouzlit

podíváš se a já vím, že mohu

náš příběh je v nás rozlit

jen umět v lásce žít

to slibuješ srdcem duše milá

jsi hořící šíp, co prorazil štít

srdce v srdci cos zapálila

Kód

já čekající pavouk v síti

lapená moucha nejistot

hledám si důvod  k bytí

k tajným zámkům kód

zapadá slunce neznáma

my dáváme se na útěk

tmou, co jak panorama

života hraješ jenom štěk

je bolest uvízlá v síti

kvalitou tvých nejistot?

a nebo jen odpor k žití

když lámeš srdce kód?

OTÁZKY XV.

foto: © Stas Kadrulev

jsme jen jeden člověk

když trápím se já i ty

kotvíme v jednom slově

hobit hledající hobity

máme moc proměňovat

prstenem čaroděje

hlasem nás zabarvovat

srdcem, co rozechvěje

v kruhu, který je přítelem

stává se z tebe maják

a fénix stal se popelem

jsme jedné krve, ty a já
---------------------
Martině

ŽIVOT

foto Geddes

hladívám tě v představách

tam kde jsi volalo po zrození

a za vším otce matky strach

že jednotu na dva nerozčlení

vnímám tě živote v klínu skal

a vím, kam došlo rozhodnutí

jdem největší ze všech bran

kterou projdou jen nesehnutí

dáváme si sebe navzájem

já, ty, my co láskou zazněly

srdce srdci našlo podnájem

a denně vidět boha s anděly

Držet ruce vysoko (hands held high)

věnováno Pavlu Křenovskému

každý den je začátkem života

svoboda stát se čím jen chceš

křik racků nad mořem kolotá

hned, jak se se svou lodí hneš

já chci být jen stromem v poli

co uleví od namožených křídel

rackům, co svoboda nezabolí

já rájem v poli všech plavidel

a tak držím ruce stále vysoko

ať mají si na co usednout

a na srdce uložené hluboko

až budou ho chtít si vyzvednout

„Příroda nám dala krátký život, ale památka na plodný a pracovitý život zůstane věčně.“

Marcus Tullius Cicero

Vše o mě (All of me)

jsem zabijákem představ

to, když lidem otevírám sny

rychlostí jakou měl telegraf

aniž čekám na to, že smím

nejsem si jistý tou pravdou

bezesné noci tvoří pochyby

leguána v pralese nenajdou

a já si tam vlezu, co kdyby?

být hledá důvod v smyslu já

a proto chybuji a dál se ptám

zanechávám dole vše, co zná

čeho že dosáhli, už nehledám

z vrcholku hory můžeš uvidět

je třeba dávat srdcem pozor

ztrácíš se ve mně, my jsme svět

svět velký, co široký má obzor