když kráčíš k mým horám
co tě možná výškou pokoří
každičké srdce zavrávorá
v představách svých pohoří
úzkost tlačí do země drtící
silou chceme podat ti ruku
stisku silou bolesti a věřící
že ty poznáváš po přízvuku
to z výkřiků prázdných slov
netíží mě nic víc než ozvěna
každý krok je tvé dobro i zlo
stopujíc duši Boha vtištěná
do země skal, elfů a skřítků
v pohádkách žijící sestoupí
jsi chléb ve víně do přípitku
krok za krokem předstoupí
než se stane zázrak a zmizí
možná, že to bude hořící keř
nevím proč, jen, že nejsi cizí
a srdce mi tluče a říká mi věř
