vídám tě ve snách
když Jitřenka už stěží dospat může
polibek ve snu po tobě sáh
před tím, než spadli jsme oba do kaluže
dostávám radost rtů
obtisknul jsem na tvůj vyznání muže
než rozmočí nás v tom snu
voda všech slz, co smývá črty tuše
figurky malované tuší
že lidi jsou bezpodmínečně zaprdění sráči
že hádají se, co komu sluší
a nevidí, že i černá tuš ke světlu stačí
že bez lásky jsem nic
a tak se spoutávám, vším čím si pohrává
moudří v kapkách tuší chtíc
polibek života, jsi můj duch, jsi láska má
