V klubu poražených (ego)

na křídlech andělů létají už nejen slova

sem tam poletí i pěkná boží facka

a z hloubky bytosti dolují život znova

a ego zasvítí si chechotem racka

v bezmoci odvržených sil dojde k pádu

z života bez radosti zbude jen dril

když opilý mocí bojujeme o nadvládu

bez lásky k sobě tím peklem chvil

sedím si v klubu poražených, jak osel

projevit sám sebe smíchem vod

plačící tvář příchozímu řekne, posel

 že v každé slze zůstal můj život?

Dokud nechceme slyšet pravdu, neroste osobnost, ale jen naše ego. 

Tlumočník

někdy už jen tiše pozoruješ

co se vlastně děje kolem

a s míčky slov si nadhazuješ

kdo je židlí a kdo stolem

já sledující duší bez pohledu

pocit odpojený bez těla

zažitý zážitek čí? bez ohledu

zda by to chtěla, nechtěla?

aby nakonec nebylo tak žalu

chráníme se odpojením

bohužel však srdečního svalu

a bez něj se neožením

vzít si za svůj stav hrůzy, děsu

a jak dotkne se mne silně

tak možná se jenom víc třesu

a zhasne mi ve svítilně

ne plakat, už neumím brečet

už neumíme ani řvát

za to však dokážeme klečet

hrdě a asi napořád

všechno to začlo kdysi dávno

když se v nás skryl strach

kdy už si řekli, že když přáno

uchrání to pel na řasách

když umíme zrušit nevinnost

dotekem bez srdce, co má

sílu jako pravzor a povinnost

nalézt své srdce doma?

jsme nomádi digitálních pouští

bojíš se, co z nich vyskočí?

srdce je tvou a morovou spouští

láska se žije, ne tlumočí