nevím, kam se vine růže
prý až k pochopení
nevím, kam až člověk může
snad k tvému chvění?
nevím, co probíhá tělem
když jsi k políbení
nevím, co jde ti teď čelem
snad moje chvění?
nevím, proč pro dvě duše
slovo znamená lásku
nevím, proč tak jednoduše
shazuji s tebou masku
nevím, kam odcházejí slova
vyrčená v nás darem
nevím, kam jdeš lásko znova
v plameni přímočarém
nevím, když dávám co chceš
když toto říkám rozpačitě
nevím, když líbáš, není to lež
srdcem stoupá, miluji tě
Podle jedné indické básně se nejkrásnější žena světa Lakšmí zrodila z rozvíjejícího růžového poupěte a stala se bohyní krásy. Růže, ze které se zrodila, byla považována za symbol božského tajemství. Podle perské pověsti byla růže darem samotného Alláha, který sněhobílou růži určil za vládkyni květin. Řekové považovali růži za dar bohů. Podle Anakreona z Tea se růže zrodila z běloskvoucí mořské pěny současně s bohyní lásky a krásy Afroditou. První křesťané považovali růži za symbol úpadku a rozkladu, ale postupně si i u nich růže vydobyla své místo. Později ji začali nazývat rajským květem a zasvětili ji Panně Marii. Jedna z legend vypráví o tom, že první růže vyrostla z kapek Kristovy krve pod křížem. Muslimové zas věří, že bílá růže vyrostla z kapek potu, které uronil prorok Mohamed při výstupu do nebe.
Ať je to tak či onak, vždy u toho byla voda v podobě krve či potu nebo mořské pěny. A tak bysme své květiny, svou krásu měli zalévat svou vodou. Na počest všech.
