Do duší, když nosím klid.
Pro naše vlastní ticho.
Zmáhá mě furt někým být.
A taky občas bolí břicho.
Tak vyplavuji semínka.
Mnoha lidských starostí.
A trhám víc než maminka.
Rostoucí květy hloupostí.
Vnímáme bolesti, co zlo.
A chceme od nich pryč.
Neptáme se, cos přineslo?
A jedem cukr nebo bič.
Jak najít cestu k radosti?
A nepodhrabat plot?
Vidět se očima mladosti.
A chtít tančit pro život.
Michal Zachar
.............................
všem, kdo chtějí tančit
