Spolu

řekni mi, jak miluješ srdce?

pulsuješ svým tónem hry

klapkami klavíru si sršte

jeden ve dvou až se rozední

přes noční prostor jde tma

a jen se zlehka uzardívá

z dotyků vůně je letmá

hra, co nikdy nic nezakrývá

v náručí dne usínat společně
až když všechno povstalo
srdcem milovat konečně
je teď to, co zbylo ti nastálo

paprsek dne krájí tmu tmoucí
a chvíle pro štěstí je v nás
láska je loď pro tonoucí

kteří už spolu neztrácejí čas

Když sama spíš

Když sama spíš a mě se stýská.

Tak stovky plamínků rozsvěcím.

Čarovnou lampou, co se blýská.

Jsou naše duše, kočí snů odvěcí.

Přeji si spočinout v tvých rukou.

Jak světlo, co nás vedlo v poušti.

A stovky hříbat mi srdcem dupou.

Ztratit všechno, co se neopouští.

Uprostřed hor jsi v pustině plání.

Slzy ti klidně smáčí suchou zem.

Oči jsou hranice zdi a co je za ní.

Chrání před tím druhým obrazem.

Jsme oba jednou polovinou Boha.

Když spíme svůj sen každý sám.

V tvých dlaních rozkvetla mnohá.

Naděje lásky, abych byl dokonán.

NA LŽIČKU

Srdce se dává dotykem
když motýl křídly mává
říká jakýmkoliv jazykem
milovat, to se lidem stává

sejdem se uprostřed nich
a tak, jako se pije káva
každý jeden z posledních
po lžičkách se teď dává

dostaneš jen, co sám dáš
tak koukej nepřesladit
motýl sedl na lžičku a máš
lásku dle svých kvalit

Haló, haló

někdy jsem v lese zcela sám

bez dryád, které výčitky neunesou

hledám, co jim z té lásky dát

když vraždíme, schováni za noblesou

a tiše volám jen haló, haló?

ozvěno? zbalená do lehkého vánku

a šeptávám ti, co se to stalo?

že jako svíčka mám teď na kahánku

do hvězd jsi Luno zahalená

skládankou oblohy, pocitů, co vsadíš

aby svět nebyla chladná stěna

a že sevřenou pěstí, srdce nepohladíš

Od lásky

choulíme se v náručích

jak v slunci tažní ptáci

jsme posedlí tou touhou

po dotyku, co život vrací

létám a vyprávím písně

a sleduji po očku oblohu

na prsou ty pocity tísně

že neuslyším píseň o Bohu

poslední odpovědi šeptá

jsou na všechny otázky

na které se nikdo neptá

aby všechny byly od lásky

Vůně rozmarýnu

štěstí je někdy vůně rozmarýnu

co v trávě vášní slastně zavoní

jsi a nebo nejsi z mého splínu

jsi svůj stín, s kterým závodíš?

když na luční květy usedají vosy

pod běláskem se chvěje pomněnka

slunce je ostřič, co naklepává kosy

láska je dotyk srdce, ne domněnka

přivedla jsi mne loukou k řece

a teď jsme v těla touze ti, co zešílí

na všechny strany zvoní koniklece

tak jsme se lásko z lásky napili

Málokdy

málokdy už budu milovat víc

když vidím na nebi nebe

a slunce vzhlédne na měsíc

tak já prohlíží si tebe

málokdy už budu milovat víc

a tak tě tím probouzím

z chvíle, co Luně spolu sníc

vzali já, které popouzím

málokdy už budu milovat víc

když promlouváš krásko
k tvým dotykům všem vstříc

já se otevírám s láskou

Půlnoc srdce

vyhaslá v rovinách snů

na zem, jak kočka dopadám

užaslá o sobě si lžu?

 blázen jako si něco povídám

křtem je touha dotyků

jak vibruješ mou malou dlaní

jsem i já, když jsi tu?

já v půlnoci srdce do svítání

nořící se ze mě dopadá

jsem, jak struna před prasknutím

zářící ty nebo nálada?

snem hrát si lásku nevynutím