tak se zas dívám na tvé vyholené tělo
a přemýšlím o o zázraku
kterým by se asi Bohu říct ti tady chtělo
neslyšíš ze mě vzdor oblakům
chloupek po chloupku opouští tvou kůži
a možná někomu se úží dech
já smutný, že jsi holá bez zábran a v růži
nepřirozená dáš se na zádech
tak někdy chloupek skládám ke chloupku
a prosím Boha o přirozenost
tvou, abys našla, jak na poušti chaloupku
s každým, že ztrácíš svou vyváženost
