mezi myšlenku a skutečnost
pomalu dopadá stín
proměna klopýtá v ozvěnách
i světlo dotklo se tě pro radost
a já nevím, co s tím
když tu ležíš tmou zvrásněná
jsi volavka mých tužeb z nocí
včerejšek jako nůž
zakrojil do zítřka, co mi nepatří
vidět v tvých tvářích lásku moci
a s ní vybarvit růž
a tou vymalovat nejen záňadří
už nikdo nikdy nevidí ten květ
co přebývá v lásce
jsem jiskra, jsem srdce, já hlas
nahota nutí mé smysly bdět
ty jsi duše odkrytá
a uvidět tě, dám všechen čas
