pro mnoho duší umírám
pro čest královny a krále
já jsem jen vtělen, roztrhán
a štěstí vám zde přeji stálé
tak se rok toulám po kraji
100 ctných mě doprovází
jdu a kde kopytem pohraji
se další rok už nic nezasází
koně prý neumějí brečet
neznají ze slov písmenka
tak proč mne nutí klečet
aby viděla mne Jitřenka?
po slávě přicházívá večer
a salvy z ohňového davu
a pak už jen uvidím meče
chvíli než mi setnou hlavu
svou velikostí nezískáš nic
jen sebe a svou smrtí klid
na kostech stopy zubu lvic
vázaný zemí nesmím odejít
i starý prach se rozpadnul
a proběhlo už mnoho vody
myslíte, že král zbohatnul?
láska je ten, kdo nás zdobí
i dnes se mi to někdy stává
to když přicházíváš večer
v očích vidět, žes ta pravá
a než dopadnou tvé meče
