Sto tisíc andělů (A Hundred Thousand Angels)

bolí mě usínání bez tebe

hvězdy si tančí za zenitem

žijeme v mrazu, co nezebe

sami sobě zemí i satelitem

lampu zhasíná překvapení

poprosit vše o odpuštění

láska je tady bez kradení

to červánky jsou rozluštění

zhasínáš lampu a vychází

sluneční záblesk nevídaný

oči jsou jak okna vitráží

a smutný čaj bez snídaní

jak často slyšíš miluji tě?

bez tisíců andělů, co musí

šeptat naposled při úsvitě

kdo nevěří, ať si to zkusí

Tiché kovadliny

jsme andělé, co tančí po křídlech

a zašlapavají si sobě pírka nejistot

ruku v ruce jsoucí za jeden dech

hledáme v srdci druhých svůj kód

kloužeme hbitě po prostoru časem

a nezdvihneme se dál než gravitace

každý z nás zpíváme komu, já jsem

žádný není Herkules, ale jen imitace

pomalé pohyby a ty, co tvoří lásku

údery srdce, jako kladiv a kovadlin

z vystřelených koulí udělají pásku

co drží zbytky, co jsme ne rozkradli

krademe sami v sobě až nezbude nic

křičící zloději z palub pro tonoucí

chvěje se to, co zbylo z plných plic

sbíráme zrnko za zrnkem, žhnoucí

Trojčíslí

ve chvílích ticha sleduj slzy

kam se ty kuličky citů vydají

padají po tváří až mezi prsy

odtud horkými srdci až do bájí

a kdyby hráli, uslyšíš anděly

maličké vzkazy ze všech myslí

když ke skoku okem dospěli

láska je svolá vždy na trojčíslí

a sedí si tu a cosi tiše potají

vypráví tobě, mě i všem lidem

slzy tečou, to srdce zpívají

chvěji se předstíraným klidem

a padají dolů, kam nemůžu

pokaždé, když vidím obrázky

andělů, co řeknou pomůžu

 a skočí do slz očima od lásky

OTÁZKY XXI.

FOTO MARTIN ČECH

blaženě si tancuji a smíchem pláču

jsem jak šílená a pak z ničeho nic

klečím na kolenou a cítím strašný smutek

svět se mi smrskne jen na pár rváčů

těch amorů, co ulomili ze svých špic

ostří, kterými tě bodají jen pro zármutek

k uzoufání šťastní, nevděčné obrazy

a jde si s námi pohrát taky gilotina

když hlavy padají do košů pod popravištěm

to mrtvoly z ledu v srdci nic nemrazí

a my se jen hádáme čí, že je to vina

nikdo z nás se nestal pro druhé útočištěm

v chrámu andělských srdcí je noc

deště se zaplétají do sítí z pavučin

a místo polibků se tu jen slzy tiše splácí

kdo požádá srdce srdcem o pomoc

když každý učitel tě něčemu naučí

ale tvé lásce tě naučí jen tví vlastní žáci

Sám ve tmě (Alone In The Dark)

tam mezi čajovými poli

chvíli od zastavení dechu

kdy vše, co bolelo jen bolí

a srdce tluče pro potěchu

má láska má touha smích

co nikdy ty sám nechtěj

než řekne ti srdce smím

jen já stojící sám ve tmě

jsem tvá poslední lampa

červená rtěnka na límečku

andělé šeptají kampak?

a uděláme za dnem tečku

když nemůžeš už zpátky

pohlédnu a nebe na dlani

jsi uprostřed křižovatky

a slunce mezi hvězdami

zasadit tobě do zahrady

vyčetla jsi ze mne muže

ta stránka z knih je tady

měla bys ráda ty růže?

Distorted Angels

po nocích horkých

když vznikala zem

do dlaní stoupá dech

zvedá se na pahorky

když jsi řekla já jsem

a já ležel na zádech

stříbrná hvězda bývá

náchylná k průvanům

padající a nekonečně

země je šílená i snivá

odvěká touha šamanů

vyměnit se za skutečné

vidím v tvých očích

zbytky božího obrazu 

z rolí pyšných údělů

ptám se kam vkročí?

do srdcí bez kazu?

hořící slzy andělů