jen míra nečekané zlosti
co zabíjí mou radost ze svobody
na poušti srdce nejsou žádné kosti
a není cesty zpátky do pohody
jsme jedním tělem z krve
co unikala dlouho z ran minulosti
až, čemu se říká láska, řeklo trvej
aby ti, kdo pijí, pili do sytosti
a tak klečím a modlím se
bez chuti zlehčovat a s pokorou
jak vrabec za drobkem po římse
skáče krev na zem, na holou
z každé kapky se rodí nová
to když se cesta dávno uzavřela
pod křídla draků se teď schová
než vezme si prince za manžela