krásný den nám přináší
úsměvy slunce s políbením
paprsků, co do té naší
návštěvy života přikořením
jsme zajatci spouští snů
o tom, jak žít s sebou
máme padací most k dnům
a úsměv jde samosebou
stačí jen okamžik radosti
a nehledat roznětky
výbušných směsí ne zralosti
postrádajících zápletky
možná, že úsměv stane se mou
záchranou jít na brzdu
bomba i roznětka, kde vždy jsou
jen otisky našich prstů
Michal Zachar
............................................................................
Jestliže se obětujeme, jde o zátaras na naší cestě k vyšší rovině života jak ve vztahu, tak v profesi. Jsme-li ochotni sebe sami vložit do hry, vytvořit si svůj prostor, kde můžeme dýchat a žít, dá nám to více odvahy vykročit do budoucnosti a vstříc úspěchům života.
Kateřině
