Zobrazují se příspěvky se štítkemčekání. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemčekání. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 27. dubna 2015

ONE MAN'S DREAM



protože v tichu slyšíš srdce bytí
když uslyšíš svůj OTČENÁŠ
a ptát se srdce, JAK JE TO, že svítí?
INDICKÉ INSPIRACE nehledáš

protože PLAMENEM VODY dýchá
a ty slyšíš boží výzvy
padající HVĚZDA je lidská pýcha?
že tvé svědomí má JIZVY?

protože časem nerosteš planě
s láskou už nehraješ mat
my UVIDÍME SE NA DRUHÉ STRANĚ
kde jsme se nepřestali bát

protože tohle vše JE NA DOSAH
když ti nic nebrání
život wamp už dávno nespí na řasách
když odhodíš své ČEKÁNÍ


středa 27. listopadu 2013

Čekání (Me'cha'ke)

foto Karel Zaki Zakar

někdy ti čekání brání
odejít rovnou nesehnutý
a s tím, co nazývají hraní
fotíš od Boha načtrtnutých

dáváme si vzdor době
divnou hru světel a stínů
když nemáš čekání v sobě
čas si řekne, a já ti neuplynu

změní nás tvým pohledem
jednou se stane, dotykem
a v míru sobě, co nesvedem
než se dívání stane návykem

věnováno Karlu Zakarovi

pátek 8. února 2013

Waiting


co stoupá z plných plic?
to čekání na lásku bere dech
a co v nás dvou je víc?
když jsou v nás už stopy všech

láska začíná teprve tam
kde už nelze čekat žádný dar
ten, kdo chtěl, řekl dám
láska jsou dva, když čekáš pár

dostávám a bylo i vzato
život je jízda stanicí konečnost
život je čekání srdce na to
kdy se sny změní ve skutečnost

čtvrtek 15. dubna 2010

Naslouchat kolejím


kroky vedou věty rozvité
z úst do dějin zapomnění
jsou sklínky dávno rozlité
chuť, co tě navždy změní

nevšímám si rozlitého vína
to vsáklo dolů k pramenům
ani, čí to vlastně byla vina
můj pohled patří plamenům

co stvoří naše rozhodnutí
pohnout se zas o kus dál
na vedlejší koleji je pnutí
v dálce zas vlak zaklepal

Michal Zachar
.............................................
Petře

Radost vstupuje do našeho života,  
když máme co dělat, co milovat a v co doufat. 
Tady a teď.


neděle 28. února 2010

Reloaded



a málokdy mám slzy
pro oči nevidím
že úsvit nastal brzy
a tak nenávidím

jsem strojem člověčím
na zabíjení lidí
a čím se komu odvděčím
když neuvidím?

ženou mě zas do boje
pro tvoje oči
pro pohled bez zdroje
smrt zaútočí

záchvěvy vzpomínek
bolí a bodají
hoříš, jak ten plamínek
ještě mě čekají...

Michal Zachar
...............................................
Život není náhoda, ale volba.
Nejdůležitější není, co se děje,
ale jak si s tím poradíme.
Naše volba - co si myslet a co dělat
je to nejdůležitější.