tak hledáme pravdu, v mlhách středozemí
kde sám je být mapou bez těch druhých
jak služba na majáku, co nikdo neocení
uprostřed řvoucích srdcí mnoho hluchých
kráčíme lesem k prostřední hoře, svedeni
cestou za hlasem, co zůstal tajemstvím
měl a my jsme mu byly v sobě svěřeni
možná, tě člověče, snad jednou počeštím
jediná jsi, ta, co může měnit početí i rody
a zapíráš svou podstatu hlíny prachem
uprostřed lesů, krásných bosých a vody
skutečnost mění jména tebou a ne strachem
tvůj dech plane, ty nejsi lidsky pověrčivá
a pracuješ, když sleduješ ty bouře kolem
z mlh bez jezer se zase hudba rozednívá
odhazuješ do ztracena, krev nad rozkolem
mračna se stahují a já cítím dychtivost
do zářící tmy se naše světlo svléklo
v ráji mé země je skryta pravdivost
hledej, i kdyby jí mělo být peklo
