korálky tmy vykoukly z pod tmavých řas
kočka, co ještě spí protáhla drápky a chytla čas
hvězdičky zrcadlí tvou duši v bezejmenné
části toho, co ze srdce nikdy nikdo nesejmeme
zažil jsem hodně slz, co vím ty nezkamení
jsi důvodem, proč tu bdím a čekám na znamení
zrcadlem protnout si naše světy do spojení
a snad, když to moje krvácí, tak pro tvé zahojení
třesou se mi ruce a nenamluvím toho moc
a že neumím posunout hodinu dozadu pro pomoc
přeju ti jen, aby světlo porazilo tmu bez řečí
modlím se, abys našla svou touhu klidu a bezpečí
a oslepený tichem naslouchám mrknutí řas
pohladí mě tvoje: "hele brácho, co je to za výraz?
tak zase naposledy, půjdu a ty nebuď drzá!
vím proč stále dýchám, dokud bolest nevyprchá
mé sestře Blance
