NAVZDORY VŠEMU ♥️

hladím tě vodo svými doteky

a v nich je víc slz než bych vyplakala
bojím se, že by sem protekly

a moje touha srdce na svět vyplavala

navzdory všemu se modlím

za krásu všech rozdílů srdečních chyb

ve spánku chvíli zas prodlím

křičet chci, miluji tě lásko bez pochyb

bolí mě tvá bolest jako všech
a tak stojím skoro nahá v moři jako síť
a napínám se touhou v švech 

jsem hádanka, kterou chtěl život vyřešit

a tak se tím dotykem stávám
pasažérem, co vydá se všanc tvým lodím
rozdávám, dostávám, zůstávám

navzdory všemu se k tobě lásko modlím

Nevyprchá

korálky tmy vykoukly z pod tmavých řas

kočka, co ještě spí protáhla drápky a chytla čas

hvězdičky zrcadlí tvou duši v bezejmenné

části toho, co ze srdce nikdy nikdo nesejmeme

zažil jsem hodně slz, co vím ty nezkamení

jsi důvodem, proč tu bdím a čekám na znamení

zrcadlem protnout si naše světy do spojení

a snad, když to moje krvácí, tak pro tvé zahojení

třesou se mi ruce a nenamluvím toho moc

 a že neumím posunout hodinu dozadu pro pomoc

přeju ti jen, aby světlo porazilo tmu bez řečí

modlím se, abys našla svou touhu klidu a bezpečí

a oslepený tichem naslouchám mrknutí řas 

pohladí mě tvoje: "hele brácho, co je to za výraz?

tak zase naposledy, půjdu a ty nebuď drzá!

vím proč stále dýchám, dokud bolest nevyprchá

mé sestře Blance

💞 DOKUD SE ZNOVU NEPOTKÁME

jsi sen, který si sním

žít ho však bude jiná

srdce duní zvuky kovadlin

jak srdce bije voda krve vzlíná

polib mne, ať už vím

dokud se nepotkáme

obraz, co ti nikdy nevrátím

hlasem z ticha, co už nevoláme

každou noc žiju dnem

ruka krásně rozechvělá

jdeš do života s mým snem

ty jsi tím, co jsem tu zapomněla

a tak se modlím a žiju

byl jsi mým vlnolamem

voda zklidní, s láskou ti vliju

sílu, dokud se znovu nepotkáme

------------------------------

obrázek: https://www.instagram.com/coloroutofplace/

⚓ VIGÍLIE PÁNA MOŘÍ ⚓

 

Skládáme život z malých celků.

Co vypadávají z kola osudu.

Každý je plný barev po pastelku.

Dost místa pro krásu i obludu.

Nezmizí nic v čase a prostoru.

Snad jen lži budou blednout.

Ale už navždy jsoucí pospolu.

Stačí k tomu ruku zvednout.

Svíráme lásku, tu pastelku moci.

Nakreslí příběh, co si pamatuje.

Ruka hrozící touhou po pomoci.

Neříká nic, jen tiše naznačuje.

Skládáme život z malých celků.

Co vypadávají z kola osudu.

Každý je plný barev pro pastelku.

A budeš kreslit až tu nebudu?

ZVUK TICHA 🎶💖 (The Sound Of Silence)

Co dělá ženu ženou s velkým Ž?

krása, když do vlasů ti slunce zasvítí

ďolíčky smíchu, které korunují dílo

přáním, které jsou tichem srdce zakrytí

když ze tmy natřelo se vše na bílo

noha přes nohu jde upejpavou chůzí
a stejně tak oči, mrknutím sklopíš

 duhová záře odlesku, co mají pstruzi

když ke skoku své tělo vzchopíš

jsi vůně, rozléhající se časem úsvitu

vnímaná, když nám docházejí síly
v srdcích, v tom láskyplném úkrytu
cítíme, že jsme tu kdy byli a žili

Dobrý člověk ještě žije

 

Jdeš k Bohu beze zkratky.

A s vědomím všech ztrát.

A láska žehlí tyhle zmatky.

Když si tě Bůh teď bude brát.

A taky ty sandály a kutnu.

V nich modlil jsi se za nás.

Než osud životu řekl, utnu.

A teď my modlíme se zdrávas.

Chybíš nám bratře do slova.

Cos vždycky srdcem hlásal.

Chvíle s tebou, byla obnova.

Slibu, že věřím, že přijde Spása.

Remember

 

láska je slib, co dávám
že na bolest zapomínám
smělé otevření zprávám
podobná jsi laskominám

jsme slunečnice ve tmě
co hladovíme po úsvitu
ty barvy dotykem letmě
schovávám si do úkrytu

a budíme se rozmazaně
vzpomínka na skutečnost
vstávání až zpoza dlaně
láska je víc než minulost