🤍 Sirkou

dnes zapalujeme na věnci svíci
a přejeme si srdcem dobrou věc
nejsem bdící, jen stojící a spící
a tak čekáme, co přijde nakonec

zabývá se dobrem možná příliš
každá z těch svíček, co uhasíná
kdy je víc než dobro to, co sdílíš?
když tvůj čas na zlo se sám stíná

pýcha je to, co naši lásku přezírá
vraždí motýlí křídla snů a dostává
plat za to, že další zmatek předstírá
škrtnutím sirkou tvé srdce dozrává

snad malá chvíle tím, vším otřásla
neptám se tě pane zda jsi požehnal
kouzelná láska prý byla otázka?
a na co ses člověče vlastně ptal?

Tesaři hříchů

 

hledáme svobodu ve všem, co není
že zapomínajíce na jméno
sázíme hned vše pouze na příjmení
pečeti démonů hlásí: zlomeno 

láká tě medové nic v náruči stínů
pomezí tmy na mezi duší
bez krve jsou ruce všech asasínů
mrtvá srdce nikdy nezabuší

cokoliv nabídneš dát do řeky pláče
rozpustí se polibkem smrti
a utěšit duši, co tu bezhlavě skáče
za mrazivý úsměv, co zdrtí

stačí vše vyměnit za kousek viny
tesař hříchů říká, že přebije 
jen láska je světlo, co nezná stíny
a ty jizvou duše, co přežije

Jídelní lístek

nikdo z nás netuší, jak získat lásku
jestli jen stačí dávat dárky
a nebo venčit srdce na provázku
a v mrazu sníst dva párky

až mezi námi místa plná prázdnoty
na která se radši zapomíná
vzpomenout si srdcem na dobroty
to když chuť byla jen jiná

podáváme si do rukou nebe a zemi
a z nich náš jídelní lístek
kterému tak moc chybí pohlazení
tak to je život bez pojistek

láska je i v prázdných místech snů
tvořených motýlími křídly
radost chuti milovat, Bože nezhasnu
zaplnit i místa, co už zřídly

Přání

 

každý z nás je jiný

ale sny, ty máme společné

nehrajem si na hrdiny

jen se srdcem smát, už konečně

a tak se mi asi zdáš 

jsi něco, co sama vytvoříš

v sobě vírou to dáš

a jen ty to všem láskou vyzdobíš

jsi dortík plný chutí

písnička, co se zpívá sama

najdi si k rozmáchnutí

křídel místo a naskoč si do pyžama

ať je s tebou vždycky

tvá víra v sebe a chuť si lítat

a tvé srdce magneticky

přitáhne zázraky dříve než bude svítat

CO DÁL SHAKESPEARE?

proč svět je dané jeviště?
a většina z nás nezná ani svou roli
co vstoupí na něj do příště?
smrt, láska, život co dává smysl a bolí

v prostoru svých zemí nebýt
sobcem je dnes samý kousek reality
šílenství vynáší trumf a přebit
je kousek dobra, co chce překvapiti

my dívali se dlouho na západ
slunce, co si nad pláží osvětlilo letmý
okamžik krásy, co chce nechápat
někdy je třeba vykročit srdcem do tmy

ZAPOMÍNÁM

 

jsi hranicí mezi prostory
rozdílem mezi Bohem a realitou
co když mě hladí, tak napoví
vášnivá dlaň vede tě přes hlasitou

zpověď, co do všeho dala
trochu sténání z ticha bolu lásek
a pak beze slov jsi povídala
a já jsem ti svlékal z šatů pásek

v sobě vlásek po vlásku
hledáme bez dechu tiše a jemně
zapomínám tu svou lásku
dík za to, že ty tu svou zas ve mně

Everybody Hurts

chtěl bych tě jen pozdravit
pošeptat několika slovy
že nezapomínám a, i když líp
vím, co bolí se nezahojí

já odmítám věřit zázrakům
co nechrání milované
a nepodléhat všem náznakům
života hry neprohrané

vidím tě pořád v úsměvech
a dík tobě je nemožné
být slovem v dalších údělech
považujíce za bezmocné

všichni někdy bolí a ty taky
a je bez tebe smutno
vyletět zas duší mezi draky
jít minutu za minutou

bez tebe...

mé sestře Blance

Ráno

Když ráno vystupuje stínem ze tmy
A všechno noční bytí v světle utichá
Sluneční paprsek zalije zlé sny, to abys ty
Prožil okamžik krásy, kdy ani srdce nedýchá

Pomalu šplhá do korun stromů z hor
V údolích živou rosu po kapkách si pije
Po nahých stéblech trávy skáče za obzor
To láska přišla podívat se, jak se nám tu žije

Jsme barvou, co kreslí smíchem obrazy
A štětcem v paletách, z nichž svět se tvoří
Okamžik míru skrývající pravdu až zamrazí
Tak vzplanul zase jeden den a naše srdce hoří

Svačina

lásky se nedá dát jen kousek

přitom se tvářit jako svačina

boží chuť upečených housek

když si mě namáčíš do vína

a padám tvými ústy do smrti

snědla jsi ze mě jen to, co šlo

hostie stoličky drtí až rozdrtí

aby se spojilo to, co odešlo

odvahu ničit ve stisku máme

každičkým soustem víc a víc

utrhnout sebe do neznámé

z vývrtky kněze bez hranic

že láska je tvoje boží hostina

až v druhých objevuješ sebe

a tak anděl v láhvi od vína

odšpuntoval víc než nebe

Žádná bolest nás neopravňuje k tomu, ji způsobit někomu jinému.

Spolu

řekni mi, jak miluješ srdce?

pulsuješ svým tónem hry

klapkami klavíru si sršte

jeden ve dvou až se rozední

přes noční prostor jde tma

a jen se zlehka uzardívá

z dotyků vůně je letmá

hra, co nikdy nic nezakrývá

v náručí dne usínat společně
až když všechno povstalo
srdcem milovat konečně
je teď to, co zbylo ti nastálo

paprsek dne krájí tmu tmoucí
a chvíle pro štěstí je v nás
láska je loď pro tonoucí

kteří už spolu neztrácejí čas

💔 Králík

pro kroků pár, pro kousek úsměvu

pro krásu zmar, bez dalších nápěvů

běžíme životem, hledajíc jen lásku

i myška za plotem a králík bez ocásku

jednou doběhnem a dál jen krokem

nestat se obědem, přišel, mrkl okem

a bez strachu v něm, usedl si ke mně

nevím čím ovlivněn, snad tichem země

a když už mlčky v tom světa bolu

nezdravil, byl co vědí, co je být spolu

čenichal, u tlamky malou sedmikrásku

díky můj cizí příteli, cos sdílel svoji lásku

V klubu poražených (ego)

na křídlech andělů létají už nejen slova

sem tam poletí i pěkná boží facka

a z hloubky bytosti dolují život znova

a ego zasvítí si chechotem racka

v bezmoci odvržených sil dojde k pádu

z života bez radosti zbude jen dril

když opilý mocí bojujeme o nadvládu

bez lásky k sobě tím peklem chvil

sedím si v klubu poražených, jak osel

projevit sám sebe smíchem vod

plačící tvář příchozímu řekne, posel

 že v každé slze zůstal můj život?

Dokud nechceme slyšet pravdu, neroste osobnost, ale jen naše ego. 

MILOVAT NENÍ, CO DODAT

vím, jak mluvit, aby mi naslouchala tráva

vím, jak mluvit, abych zaujal tišící se vítr

a tak se to lidem při modlení někdy stává

že jsou kapkou vody, až se z nich stane litr

vím, že mluvit je tryskat vodu z pramene

vím, že mluvit je zázrak vším, co se stalo

a tak ti slovo lásku dává, jindy ji zažene

a jen nechápeš, že vysloveno je už natrvalo

vím, jak mluvit, aby se z dlaní stala sláva

vím, jak mluvit, aby se dal člověk poddat

a tak ti zvuk slova barvu do života dává

Boží slova jsou ty, co k nim není, co dodat

🙏❤️ Modlitba na dobrou noc

Běžím tebou Bože o závod

A tak tak si popadám dech

Nemám tvůj čas na návod

Dočtu ho až jednou na zádech

A, i když vlastně nechci nic

Stáváš se TY mým osudem

Možná nádechu trochu víc

Abychom žili až tu nebudem

Všichni umíráme na lásku

A když ji máme plnou hubu

Nikdo nemyslíme na sázku

Vydechnout JÁ byl, jsem a budu

❤️ KDYŽ BY SES MOHL BOŽE PODÍVAT

Když by ses mohl Bože podívat do mého života?

A použil bys k tomu moje oči...

Litoval bys mne?

Viděl bys všechny ty probdělé noci.

A všechny lži, co mě srazili na kolena.

Viděl bys myšlenky, které způsobily můj pád.

Tebe jsem obviňoval ze svojí vlastní zrady.

A křičel jsem, abych nenacházel klid.

Nechal jsem tě odejít ze svého srdce.

Jen tak jsem jsem od tebe odešel.

Nemůže zaslechnout lásku ten, kdo válčí.

A pomsta se řine jako záplava.

Zavřený v kleci sebe sama.

Topím se v lásce od, které hledám klíč.

Až jednou uslyšíš mluvit milost Boha.

Slyš. 
Jsem tu nyní.

A to je jediná cesta ven.

Láska jako duchové

všechny slova nejdou vyplakat

a ani ta bolest, co stojí za nimi

Boženu s Oldřichem vymáchat

v čase společně se všemi jinými

každý den umírá pohled na svět

a třeba právě slza v oku srazila

tu pýchu srdcem se jen zachvět

to, že v slabosti je skryta tvá síla

že život na zemi je trestem smrti

se kterým spojen svým duchem

zrodí se zrána v peřinách kus črty

a budeš spíš vodou nebo suchem?

stojím na přechodu dne a sháním

kde ve výprodeji je kde jaká láce

před tou silou se já slabý skláním

a šeptám si: dej přednost lásce

Vyprávět

jsem v nebezpečí ze svých ztrát

které jsem přestal propíjet, ale žít

hledám si v sobě hřiště, kde si hrát

když tvá láska je to, co chci mít

kolikrát jsem si už řekl dost než

zamávám z vrcholu hory a skočím

představy jsou jen klidný sen a lež

zapřáhnu v letu slunce, jsem kočí

podívej se, kolik je kroků k tobě

za všechny dny světa nenacházím

pro tebe srdce nikde nežli v hrobě

jsem ten, který sám nerad sází

a divíme se, kdo že za nás říká

všechno, co není v skutečnosti svět

falešný ráj, kde se nikdy nenaříká

o tom, vám chci v srdci vyprávět

Neexistuje způsob, jak správně či nesprávně vyprávět svůj příběh. jen si buďte vědomi okamžiku, kdy vás přepadne touha jej vylepšit. Pamatujte si, že příběh, který vyprávíte je základem pro váš život. A tak ho tedy vyprávějte tak, jak byste chtěli, aby vypadal.