pokaždé, když vyháníme ze stínu
dupající ježek a okovanou botou
tak ještě víc se ti k srdci přivinu
a vnímám, co hraje mou hmotou
nikdo neví, jak blízko a jak daleko
kam se vydávají stíny za světlem
odvahu vyměnit dudlík za mléko
když ráj shořel těsně před peklem
vítězové a poražení hrající mnoho
byl jsem tam teď a už budu navždy
všechny pocity vpluli do jednoho
vážně jsem já to, že jsem každý?
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ