Korouhvičky

že sedíme potichu, když srdce křičí?

zuby jdou trhat a skrz oči svítí tma

pyšní na to, že nejsme my nás ničí

ze stínu rytmem tance stoupá prach

je to představa, že o sobě něco víme

a zatímco tančíme smyslnými kroky

stín je, když zálohou platíme přímé

daně z pocitů sobectví hry na otroky

že začínáme nebýt za prahem vědomí?

a že pohrdáme druhými a jejich citem

samotní tvrďáci hysterie srdce lakomí

korouhvičky sympatií vrtících svitem

poskládat kroky, zatančit si společně?

ve stínu tančíme podle sebe, ven hluší

šedavé šmouhy duše tvářící se netečně

tušíce, kdo je si nepřítelem ve své duši

Z čeho Stín vzniká a co zahrnuje? Nevědomé kolektivní obsahy (předsudky a resentimenty vůči jiným pospolitostem, lidským typům, činnostem apod.), které zakrývají naši vlastní „nedostatečnost“, pýchu, nadřazenost atd.; především však vytěsněné stránky osobnosti, které jsou třeba hůře slučitelné s jinými rozvinutějšími stránkami naší duše; potlačené stránky vlastní povahy např. v důsledku rodinné tradice; rubovou stránku našich rozvinutých dispozic či vloh (např. pečující vlohy mohou být nevědomě „tyranské“, skvělé vystupování může být nevědomě sebestředné atd.); neprobuzené vlohy, které „závidíme“ čí „nepřejeme“ druhým (ale svou závist si neuvědomujeme, a tak se druzí stávají objekty naší kritiky); atd. atd.

„Zpravidla potlačujeme ty sklony, které v psychické struktuře člověka představují úhrn antisociálních prvků – já je nazývám „statistickým zločincem“ v každém z nás…“ (Jung, 182)