Podle světel

jsem životem v poušti nejistot

a bloudím od člověka k člověku

řekli ať hledám jen správný kód

a došel jsem k srdcím v útěku

hledám si podle second handu

obcházím zdi, co tvoříme si sami

důvěra v lásku s minimem fandů

jdeme od soumraku do svítání

jsem vlastním žákem života

a ne jen toho, co tu nějak zbylo

poušť je skvělá proto prázdnota

že neříká, tys idiot a tys milou

a tak jdu v písku beze stop

protože, co miluji, to si stvořím

místo, kde není sklep ani strop

v pouští stop, co v nich shořím

En bon foy (V dobré víře)

někdy si říkám, kdo nás stvořil

že tak dobře dýchám vzduch

kdo ze zákonů stavěl či bořil

byl to ten, co mu říkáme Duch?

každý pohyb dotyků z lásky

co s ní modeloval tisíce věci

vše dokonalé a žádné sázky

kdo může sebe z kůže svléci?

zanechávám otisk v každém

dělit sebe na triliony atomů

nikomu neříkal slovy važte

když dáte své srdce jednomu?

tak si trhám ve zdejším chléb

a do vína znak, že je vyleptán
a i když zbyl z lásky jen střep

věř, já ti to někdy pošeptám

The House of the Rising Sun

hledáme v dějinách místo

oheň je třeba šířit pomalu

aby vzplál a v duši čisto

shořelo zlo včetně obalů

a každým krokem rázem

na konec cesty, kde se platí

to někdo chce být odrazem

ale všichni chtějí být svatí

a tak jsem se sebral a jdu

vím, že na opačnou stranu

že docházím k svému dnu

shoří to tmavé srdce snů

a tak se vzdaluji do pekla

a lidi křičí na mě, slepá je

já usmívám se bez reklam

jdu nejkratší cestou do ráje

ANO

jsme dva cestující časem

co ztratily si lístky zpáteční

a dneska sobě slibujeme hlasem

že víra v nás je navždy sváteční

láska nás sveze do života

a bez ptaní vystupuje z tmy

šeptá není čas čekat na Godota

milujme se, když milovat se smí

láska žije a jen nepřežívá

když srdcem srdci říká ano

uprostřed věty, co se nezazpívá

budiž vám dvěma požehnáno