je těžké říct sám sobě, mám duši
když oči vidí, jenom stínů splín
přines mi slunce, to náramně sluší
když se lehounce mrazí z jeřabin
koukám na tramvaj, kudy si jede
a říkám jí, si klidně teď dýchej
a je mi fakt jedno, že to nedovede
kouzla jsou v srdci, jen je smíchej
přítomnost duše znamená pohyb
a já jsem, jak ta stará tramvaj
co se tu courá, jako mě bolí nohy
a i když nepojede, je mi do laskava
od výšek do hloubky, skáču si sám
mráčky nahoře, jak troleje plout
vidím, že přijíždí, má nejeden šrám
tak, ať mi ty vole, nedojde proud
a dole koleje, nastoupím, jedeme
najednou vidím, že nezahýbá
zašeptej do ucha, ty můj goleme
přines nám slunce, rukulíbám ...