Modlitba II.

jsi teplo světa v podzimu

kterou si na rány přikládám

podléhajíc snění dennímu

ve tmě studeným náladám

spěcháme do spánku moci

opouštím tvou ruku, co vede

kam chodí srdce spát v noci?

a vidí oči vlastně taky šedě?

blízci kamínci a květ růže

jsme k sobě na jeden nádech

a každý z nás dýchat může

lásku dát ve všech pádech

a hodit žabku a sny hvězd

odrazit vlny a nebýt mrzcí

tichý příliv bolesti snést

ať teplo je v našich srdcích

Jen já a ona

zdroj FOTO

ze srdce pomalu odťuká kapek pár

krev zhoustne na normální kapalinu

to mi duše řekla, že čas je jít zase dál

láska a smrt jednají vždy na rovinu

v poslední vteřinách zhasínám sebe

a podávám ti zase tu voňavou růži

a jak bude vlastně vypadat, to nebe?

okno otvírám, oči už neznělé sluší

v pohybu života spíme, jak motýli

stačí nadechnout s láskou vzduch

počtem slz jsme tělo tělem pokryli

když zrodí se i zemře lidský duch

jsme cestující mezi dvěma světy

až když bubny na pochod zazvoní

zastavíme, jak slovo na konci věty

jablko Evino, růže Adamova zavoní

smrt je poslední zastávka na cestě

od teď jsi mami už navždycky doma

Bůh jde k tobě, jak ke své nevěstě

dotykem to všechno víme jen já a ona

Kamínek

FOTO

PO PROUDU VZPOMÍNEK

TEČE SI K TOBĚ VODA ŽIVÁ

JÁ JSEM BLÁZEN KAMÍNEK

CO SE JÍ DOTKNE, NEZAHŘÍVÁ

A TAK KOLEM JDE TVÉ BYTÍ

NEJPRVE JSI VODA A OHEŇ

SPALUJEŠ V SOBĚ KRUPOBITÍ

ALE JEN V HLAVĚ A PO SVÉM

AŽ I LÁSKA MŮŽE ZAČÍT HNÍT

CHCEŠ HNED A NE DO ROKA

VŠICHNI SE TAK BOJÍME SNÍT

TAKY KOUSNOUT DO JABLKA

JSME PROUDY VZPOMÍNEK
KAŽDÝ SE RADĚJ ZAPOMÍNÁ
STAČÍ VZÍT SVŮJ KAMÍNEK
SRDCE BEZ NÁS NEZHASÍNÁ

Hurts Like Hell

jak balonky s nenaplněným plynem

žijem si svou iluzorní realitu

neptal se čí je kdo a jakým synem

a sklenici zanechal nedopitu

z krajů bouřících hněvů odešel úsvit
přišli jsme si potmě utrhnout
že Adam si chtěl Evu jen tak půjčit
tomu se dá těžko podlehnout

možná, že byla sklem ze soumraků
v konci sečte, co se kde řeklo
napít se, je dát srdce do zazraků
bolí to, jak mé vlastní peklo

Neytiri

nehledám lásku pro potvrzení světa

co vzal si můj život na úvěrový list

 jen se tak dotknout bez práva veta

až po sobě řádky psané budeme si číst

chceme dobývat, jak útočící býci

já se ptám všech lidských srdcí

namísto orla do znaku holubici

proč kreslíme si v hrubých náčrtcích?

milovat člověka není tak mnoho

ale kde brát, když nejsou lidi?

svléknout si tělo pro kdekoho

a nebo pro toho, co tvoji duši vidí?

žijeme v otroctví života, co uspává

vnímáme se bez dotyku z lásky

naše láska bývá jenom lákavá

nikdo si nechce milovat své vrásky

my herci života a milovníci rolí

chceme se vetřít Bohu, laskavý

milujeme víc to, co nás bolí

a nevěříme srdci, že jeho láska ví!

a tak si znovu klopýtáme světem

vzrušuje nás nic, ta prázdná víra

bez lásky srdce k Bohu, bděte

pro život se žije a v lásce neumírá

PEI

zápasil jsi s Bohem i s lidmi

a teď jsi tulák po hvězdách

jménem koho jsi tu a jsi vlídný

když jsi v prachu na cestách?

a každou šlápotu stírá vítr

co nikdo na světě nezahodí?

slzy, co jich vyplakal litr?

slovo, co srdce osvobodí ?

tváří tvář hlubinám jistoty

odkud se dýchá jen stěží

kdo dělá srdeční bankroty?

"já jsem", na tom ti nezáleží

úsvit úsměvem rozkvétá

hledám, jak došel jsem tobě

každá z tvých cest je zakletá

a teď už běž jenom k sobě