a zase stojí na křižovatce a povídám si se zdí
kolena jdou sama vratce a vržou, že to nezní
komu dáme svoje dny, když noci jsou a budou
vteřinu za vteřinou spí, svědomí hrazené nudou
za peníze nekoupíme lásku nebo spásu pro Boha
k ránu snad trochu chrápu, nespí mé duše výloha
proutníci povážlivých stezek, upletli si pomlázku
kam si zajíc vleze, do křoví, do košíku? pro lásku?
stojíme na prahu svého srdce a není dobré žít kříž
krom těch, co nevěří smrtce a nejdou k dobru níž
křižovatky srdcí vždy táhnou, kam? to je nasnadě
možná, že jen navždy, nepřestanu vnímat beznaděj
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ