neděle 25. června 2017

Galerie PASTELKA


Podivnou měl v očích zář
A nad květinou letí hmyz
Srdcem je každý pohádkář
I když někdy říká zmiz 
Hebká jsi, jak váza na květy
Co louka váže po hrstích
A kdo nehledá, skřítky poety
Kočky se lížou po srsti 
Jít bránou pohádky je skok 
Tak naříkají času pravidla 
Láska tvých barev, veletok 
To, když jsi zvedla stavidla


věnováno kouzelným kresbám výtvarnice Marie Brožové

Knihu Maruška a kouzelné pastelky právě připravujeme do tisku, v květnu se na ni můžete těšit! Na obrázku vidíte pokojíček malé Marušky, kde čte s kocourem Piškotem knihu pohádek a pohádkové bytosti vystupují ze všech stinných koutů.

sobota 10. června 2017

Sám ve tmě (Alone In The Dark)


tam mezi čajovými poli
chvíli od zastavení dechu
kdy vše, co bolelo jen bolí
a srdce tluče pro potěchu

má láska má touha smích
co nikdy ty sám nechtěj
než řekne ti srdce smím
jen já stojící sám ve tmě

jsem tvá poslední lampa
červená rtěnka na límečku
andělé šeptají kampak?
a uděláme za dnem tečku

když nemůžeš už zpátky
pohlédnu a nebe na dlani
jsi uprostřed křižovatky
a slunce mezi hvězdami

zasadit tobě do zahrady
vyčetla jsi ze mne muže
ta stránka z knih je tady
měla bys ráda ty růže?

pondělí 5. června 2017

Čekání mezi světy (Waiting Between Worlds)


spočinout si tiše v písku
lehce jde se vyzout z bot
nabídnout srdeční misku
kde mezi světy není plot

po cestách bojů samoty
dojdeme bosí k předělům
hrudníkem trička Golgoty
a slzy padlým andělům

nakonec úsměv a vrásky
trpký pohled do staré fotky
pak vlny přijdou z lásky
nemůžeš jít bez průchodky

láska je modlitba, co slyší
ty bubny bouřící v dálce
vylezte si ze svých skrýší
známka žít a vy na obálce

a chuť sevřít tě, kde sídlí
ztrácím se, jak film v kině
čekání mezi světy s křídly
letíme, i když neslyšíme

čtvrtek 1. června 2017

Hodinky


chvěji se, jak ruce na dívčím klíně
a její tvář usmívá se za oknem
podobná mechu a kovadlině
jsem v suchu, nezmoknem

květina se odvíjí, jak dech na skle
v tichu Bethovenových symfonií
vizitka srdce, co vidím na rtech
že už rozbité se dál nerozbíjí

fotografie mrtvých jsou smutnější
a když svět hrůzně poloplný krás
s kytičkou uschlých slz konejší
vše, co ti zbývá je slovo zhas

chvěje se v klíně láska po záruce
a že poslední G bod je malinký
co máte natažené,? ale ruce...
nikdy ne ruce, jen hodinky