Skrytý svitek

jsme tvář mnoha bouří

jsme skrytým talentem stínů

když srdce bolestí kouří

tvářím se, že tady nezahynu

jsme posedlí svou mocí

jsme k smrti každým krokem

když pohyby v bocích

zrcadlí pochyby padajíc okem

jsme silou dne včerejší

jsme tmou, co zháší bez námitek

když se v krvi konejší

písmo, co vyplakal skrytý svitek

Srdcem srdce

pohledům, prý odolávám

co stahují mé tři květy

a když se tobě vzdávám

prolínáme naše světy

a možná přijde i tísnivý

pocit, že  tam v dálce

je mezi přílivy a odlivy

i lež o svaté válce

a tak naše srdce přijímá

učit může i nepřítel

a ne každý, kdo objímá

je srdcem srdce učitel

OTÁZKY XVIIII.

život začíná tam

kde zastaví se čas

když přidáš gram

přeteče v nás

smutek člověka

ze ztracených přání

na ně už se nečeká

vstříc umírání

zvědavost zůstat

pokořit pyšné chvíle

polibek, co na ústa

padl nezdvořile

otázek kvantum

bojíš se, aby nezůstal

foto, co nemá album

otáčej si dál

život jde prudce

to, když zastavíš čas

a když přidáš srdce

co z Boha je v nás?

Malé tlapky

když bolí nás život

asi proto, že je divočina

zvuk zvonu je můj pilot

a já boží zvětšenina

a možná, že to rajčata

česnek s pohankovou kaší?

žíla brambor je už přeťata

ty málokdy se splaší

a dívám se tu na vodu

to padají stříkající kapky

z moci ducha a sta důvodů

v krvi chodí malé tlapky

takhle se v ráji stoluje
uprostřed děje zkameněly
když oko očima spatřuje
co naše srdce zapomněly

modlitba srdce Janova

to slepý slepého nepohostí

ohnivé slunce se neschová

a stín vrací k skutečnosti

NEZAHYNU

možná že to jen srdce bije

a taky čte mé myšlenky

když v slovech poezie

nachází muži své milenky

když svět ztrácí radost

tak stačí srdeční vítr

kam odejde má starost

strach jen tak kmitl

trávíme nádherné dny

když srdce bije vinu

ten, kdo srdci srdcem sní

tomu já říkám, nezahynu

Na kraji tvé krásné vůně

jsi milá, když se díváš

srdcem, co utržilo rány

nade mnou se stmíváš

jak věty, co jsou psány

zatváříš se vždy skrytě

než spolu zas odletíme

podobná zpívané hymně

lidi z pěny se narodíme

vždy všechno poznáš

u diktátů neděláš chyby

nechci tvé oči pro pláč

nechci jen to, co se líbí

kočka, očiska mhouřit

a vždy být ta, co stůně

když máš proč se bouřit

na kraji tvé krásné vůně