Jsme

Jsme oheň a led

Co se láskou rozpouští

A chceme všechno hned

Třeba vodu na poušti

Jsme labuť a drak

Zpíváme si oheň chrlící

Milovat můžeš teď, ne pak

Skutečnost, co je žijící

Jsme nocí i dnem

Spojeni chlebem i vínem

Hmota, žijící si svým snem

Příčina, následek splyne

 Jsme žena a muž 

Uprostřed všeho světa

K tomu, co nedokončil nůž

Nám stačí jedna věta

Jsme slovem, co smí

Vteřinu srdce nad osudem

Říct, můžeš být poslední...

Jaké to tvoje bude ?

Malými dotyky

zas mi ubíháš

myšlenko na lásku

co v sobě máš

můj myší ocásku

hledám dospělost

vzdálený jsem život

když říkáš dost

nejsem tvůj lodivod

jak slova spolu

celí a srostlí srdcem

že nejde dolů

inkoust ani škrtem

popsaní křídly

malými dotyky per

staly se zřídly

lásky hry, dávej a ber

Zbytky z poesie

do dlaní přidávám

tvou lásku z rozmarýn

a do vzduchu pěnkavám

si kreslím symbol prastarý

co je z duše láska?

tělo vstane, hra svalů

to když ti srdce praská

abys uvolnil bolesti skálu

té poslední milost

jdeš zabít svého vraha

že myšlenky nemají dost

síly, zničit, kam paměť sahá

z dotyků prstoklad

odkud se má krev lije?

že tělo je lásky vodopád

a někdy zas zbytky z poesie

Tak jak

tak jak s každým dotykem
usíná má zloba

jsme sami sobě rizikem
každý den znova

tak, jak dýcháš hrudníkem
a v něm srdce bije
jsme posledním mezníkem
uchopit lásku poezie

tak, jak ztrácíme se se zvykem
co někdy pálí a zebe
jsme v naší lásce praktikem
a to mě k tobě vede