Vypalují

a noční stíny namleli kávu stínů

a ze zavřených očí odešel svit

okamžik noci skápnul do odstínů

z šedavých barev, jen se objevit

a já chci míchat rychle schnoucí

ty usychají pod přívalem slov

barvy jsou slzy bytí pro tonoucí

a z očí koní zatím stříká kov

a to všechno smíchat pro radosti

barevnou kávu až do dna vypít

tvé zrcadlení tu zlobu nevyprostí

když slyšíš zlověstné vlčí vytí

jediná skutečnost, co mění jména

je na konci tvých bosých nohou

ty kapky kovu z očí do červena

jdou vypalujíc, že milovat mohou