OTÁZKY XVI. - Vzpomínka

vzpomínka bílá navštívila

mou černočernou tmu

a chvíli v ní sama hašteřila

propadla se až do mých dnů

pod jejím šumem nevnímám

jako bych dopsal knihu

chce se mi brečet, přijímám

hru, když hledám tu tvou pihu

jen naslinit prst, otočit stránku

jen, aby zas rostlo slovo

co byl život? dechem vánku

vykročit prsty do tmy je hovor

opouštět známé pro neznámé
je bolest bez velikosti
ztracený v srdci Boha samém
nalezený v lásce, co nemá dosti

někdy zas zazní tichá černobílá

bolest bez radosti trpce
nikdy nepřichází jen, aby byla
a přece se musí vejít do jeho srdce

KROK

Ve vědomí každého kroku

tě pane Bože prosím
udělej zázrak a ne jen tehdy na konci roku
ať nejde kudykam srdce, které nosím

ve vědomí každého dechu
si nastavujeme tvář
život se aplikuje láskou, ne injekcí cracku
to ve snění ztrácíme svou svatozář

ve vědomí vibrujících chrámů
proběhlo hlasem ticha

zas voní srdcem slovo, co rozednilo k ránu

to, co na počátku každý slýchal

ve vědomí lásky je zdroj naší duše
to, co spojuje, to rozdělené
to ty jsi Bože jednotou srdce, které kluše
co zá-roveň ne-dělí, to ne-sdělené

Třísky

▼

bolí mě srdce, lásko moje

bolí mě tak, že se sám bojím

z cizích bolestí má zdroje

a nevím, jestli se ještě zhojí

▼▼

bolí mě hlava od špatností

při tom se prý stačí jen otevřít

bez tebe se nic nepřemostí

a kdo nezvoní, může odeznít

▼▼▼

bolí mě oči od pohledů zla

to když zpívám do dlaní dechu

k obrazům božím láska šla

a teď tu leží jen tak v mechu

▼▼▼▼

bolí mě každé nadechnutí

to, které nevedlo mě do krásy

já rád, že jdeme nesehnutí

tím božím lesem do spásy

▼▼▼▼▼

Království nebeské není vždy to, čeho se dočkáme. 

Nespočívá v žádném posmrtném ráji.

Je to místo, kde lze už nyní být tím, 

kým jsme se narodili. 

MZZ

Ozývá se

chtěl pohladit srdce pro neznámé

a osud se usmál jenom jednou

v dobré víře, že co uděláme

že za to klasy naše setnou

co byl tvůj život? ozvěna ticha?

jako ty dopsal poslední knihu

a vzpomínáš, kdo tu dýchá?

a není v ní stopy hříchu

a ty dveře přibouchlé dokořán

říkají mi, kroky svoje povol

jsi v srdci Boha uchován

to, aby rostlo slovo

jsme jen svoje stopy v temnotě

bolesti, lásky, radosti i zlosti

a to, co děláme si v životě

to ozývá se ve věčnosti