Bůh mi dal klid a já se snažím jít
i když svět nemohu změnit
jen plamínkem svíčky mohu být
nade mnou hledající zenit
nejsem už to, čím jsem býval
srdce tvrdé jako kámen
odlitý v hlubinách, kam ses díval
až řeknu v pravdě ámen
lásko nenech mě zapomenout
kvůli všem zkušenostem
míhající se ruka na zamračenou
tvář políbenou tělem po sté
co bylo bylo a tím už teď nejsi
zbavuji prokletí tě slovem
hoďte si kamenem ostřejším
a vítejte v království novém
.........................
"Keren hipuch" je korunování protikladů. Je koncem neboli hruškou meče, který hlídal Východ Edenu; slovem míhající se je míněn hipuch = dvě ostří jednoho meče, slovo keren znamená roh - jeho sjednocenou špičku, složenou z obou ostří. Jeden bod. A jen ten je hoden poznání, kdo v něm vládne svou MOCÍ, plně dobytou mocí, schopnou sebe sama uchopit. Indové jí říkají advaita. A my ji musíme dát ještě svou lásku, abysme naši moc mohli i pochopit. A pak protože jsme dozráli jako ovoce stromu Poznání, uchopíme svůj meč a můžeme jít sklízet plody stromu Života. V ráji byla přeci dva stromy, pamatujete?
