já vracím se zpátky každou vteřinou
co pluje časem do minula
mé ruce klidně spočinou
na srdci, tam, kdes mě slovy ovinula
před lety prý přinesl mě z nebe čáp
já přišel na svět z ničeho
a teď v srdci slova dráp
vyrývá mi ranou věty z Nietzscheho
vtisknutý tak, že nejde ani vylomit
bodá a ráno falšuje smích
a jen tak dá se ochromit
pláču bez příčiny a nevím, co je hřích
a tak šel můj život se smrtí na dohodu
můj vlak já slyšel odjíždět
směju se takhle bez důvodů
na tenhle lidmi času znetvořený svět
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ