po nocích horkých
když vznikala zem
do dlaní stoupá dech
zvedá se na pahorky
když jsi řekla já jsem
a já ležel na zádech
stříbrná hvězda bývá
náchylná k průvanům
padající a nekonečně
země je šílená i snivá
odvěká touha šamanů
vyměnit se za skutečné
vidím v tvých očích
zbytky božího obrazu
z rolí pyšných údělů
ptám se kam vkročí?
do srdcí bez kazu?
hořící slzy andělů
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ