Karkulka

běh vlka osamělé stopy

kam mlha lesů padá
co smečka už nepochopí
jak děsíš se mít ráda
a jazyk s hebkou slinou
čechrajíc trávu děsí
jak kapky krve plynou
ber na vědomí, kde jsi

a pak tiše praskly kosti
nevím zda to chtěla

hlad žene tě do sytosti
než bys zůstala celá