jak malé bárky, si duše putují
stojíme vždy na prahu války
které se jen tak dublují?
jak námořníci nejsou na dosah
když si dvojitá slza po líci
skočila a udělala, ách
jak přístav pro poutníky stojíš
čekající, když vlna jistá
stojíme vždy na prahu války
které se jen tak dublují?
jak námořníci nejsou na dosah
když si dvojitá slza po líci
skočila a udělala, ách
jak přístav pro poutníky stojíš
čekající, když vlna jistá
řekne ti, ty se bojíš
jak žena, jdeš zpět k zlomům
ty, který prázdný sténá
navracíš se domů
jak žena, jdeš zpět k zlomům
ty, který prázdný sténá
navracíš se domů
Michal Zachar
Ty tvoje básně, co píšeš, to nejsi ty, to jsou jen nastavená zrcadla, proto na ně reaguje tolik žen, odrážíš jim je samotné. Michal, co ho znám, tak ten je dobře ukrytý až za nimi. Jenomže ty se nechceš skrývat, slyším to tvé volání, slyším i tvůj pláč, z celého srdce si přeješ, aby tě někdo uviděl takového jaký jsi a cesta za zrcadlo k tobě vede jen skrze přijetí sebe, jen ten, kdo ustojí vlastní obraz v zrcadle, které nastavuješ, ten může projít k tobě, protože pak se to zrcadlo rozplyne...a to je sakra těžká cesta.
OdpovědětVymazat