v blízkosti plamene
se těžko hoří
kdo z nás vzpomene
jak láska boří
v blízkosti plamene
chmury tmí
čekáš, kdo zažene
lampičky zní
v blízkosti plamene
je nevědomí
čisté já je spálené
co se zlomí
v blízkosti plamene
vaříme krev
srdcem se prožene
jen, co jsme
Michal Zachar
..............................................................................
Upřímný vztah sama k sobě, který nepřehlíží realitu smrti a pomíjivosti. Kvůli němu se necítíme ve své kůži a jsme úzkostliví. Když plně zakusíme beznaděj a přestaneme doufat v něco lepšího než je prostě přítomný okamžik, začne se v nás rozvíjet radostný vztah k vlastnímu životu. Spoléhajíc na sebe, v přátelství se sebou, neutíkající, navrátivší se k holým faktům.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ