bojíme se milovat
toužící po jistotách
to, že se snad má každý rád
bojíce, že láskou omotáš
bojíme se otevření
touhou svou posedlí
zahrajeme hru život den po dni
tušíce jsme sami poslední
bojíme se být bytím
zamrzlé kry v srdcích
jak list protrhává ledu krupobití
než rozplyne se s naší krví
Michal Zachar
Mrazí mě při tom, co čtu. Ani nevím, čeho všeho ve mně se tím textem a tou hudbou dotýkáš, ale chápu najednou, že jsem to já. Díky za ten dotyk. Marie
OdpovědětVymazatmoc krasne...pisen i basnicka...hodne se mě to dotklo..dekuju za to, ze toto muzu cist..:)
OdpovědětVymazatMarket.