kdo ví, jak často přichází
člověk během života k sobě
do řeky života po hrázích
topící se toužící po podobě
to ty, kdo přijdeš vodu pít
i ty, co někdy jen z řeky nabírat
topící se toužící po podobě
to ty, kdo přijdeš vodu pít
i ty, co někdy jen z řeky nabírat
ten smír v odrazu záře štít
nebude nikomu doušek odpírat
až najdeme kámen k pití
ten, co se říká, že byl mudrců
tak budeme na konci bytí
nebude nikomu doušek odpírat
až najdeme kámen k pití
ten, co se říká, že byl mudrců
tak budeme na konci bytí
zase jen kojenci matce u prsů
řeka mlčí slovo tiše plyne
jedna slza sází jedno písmeno
sedím si a čtu si v zátočině
soucit bytí, i když je námi míjeno
Michal Zachar
.....................................................................................................
Prostřednictvím písmen slov nejsme nikdy jen v přítomném okamžiku.
Žijeme dávno ve věčnosti. Ale musíme se jí jen naučit znovu číst.
řeka mlčí slovo tiše plyne
jedna slza sází jedno písmeno
sedím si a čtu si v zátočině
soucit bytí, i když je námi míjeno
Michal Zachar
.....................................................................................................
Prostřednictvím písmen slov nejsme nikdy jen v přítomném okamžiku.
Žijeme dávno ve věčnosti. Ale musíme se jí jen naučit znovu číst.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ