Smrti (Flow Like Water)

někdy je k umírání chvíle
a ještě do polibku smrti
tvořící skutečné a milé

beroucí v čem jsme hrdí

vypouštím strach mžiků

ze srdce, co nebude žít

bez těch lásek rétoriků

že pero je ten meč i štít

umírám obklopen lékaři

život je hluk, tak hláskou

ticho polož pero písaři

a dotkni se mě s láskou

Michal Zachar

...............................................................................................

Každý čin, který nevychází z lásky, nese v sobě zárodek smrti. A pokud ten čin produkuje bytost zbavená svého já, své vlastní lidské lásky k sobě, přináší tím všem ostatním jen smrt. V domnění, že jim nese lásku a život a taky radost. Když tak vehementně zabíjíme ego, bylo by možná dobré si povšimnout, že při tom zápase, kdy vraždíme sami sebe, rozdělujíce se na to, co je dobré a zlé, stojí ego stranou a jen se nám všem hlasitě směje.