bojíme se jen, že ztratíme, co máme
strach přejde, když příběh, jak srdce puká,
zmenšíme o svět a domov pro neznámé
a že nás a příběh psala tatáž ruka
nejlepšího člověka nehledej mezi těmi,
co máš rád, ale mezi těmi, které odsuzuješ
a jak ten blázen obcházíš slunce zasněný
když jak to slunce si svět orámuješ
a není místa, kam bys nesvítil, tys osud
zavoláš myslí neposkvrněný si věčný svit
jak je si jistá, že jsi byl tak, jako dosud
modlitbou přání vyslyšených slit
vzdávám se přání spatřit svět v zrnku
tohoto písku a tebe nebe v divoké květině
zachytit nekonečno v dlani po úplňku
a věčnosti lásky v jedné hodině
Michal Zachar
...............................................................................................................
Člověk přišel na svět proto, aby tady byl, pracoval a žil.
Jen moudrý se snaží náš svět postrčit dál, posunout výš.
A jen vůl mu v tom brání.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ