vydáváš v srdci nové příběhy
odchází to, co bylo bolestí
vzpomínám, všechny noclehy
těch očí, co přišli na scestí
zavírám oči před propastmi
z toho mála, co mi zbylo
i když vím, že se nezúčastní
víčky zavřenými tě ukrylo
výraz, co je znakem navždy
symboly toho střežíme
já, ty srdce v jménu pravdy
symboly víc než tušíme
Michal Zachar
....................................................................................
Pravda prožitá, tak základní a živá, že ji nelze zachytit
a sdělit pouhými slovy.
To je můj život.
a sdělit pouhými slovy.
To je můj život.
A ještě k tomu rozkladu a rozpadu, jak jsme se bavili - řekla bych, že zárukou toho, že se to zase dobře poskládá dohromady (aby se člověk dal dohromady se sebou) je v tom, že ty jim ten svět právě rozbiješ s láskou nebo spíš ukážeš druhému svět lásky takový jaký je, a že člověk si ten svůj svět iluze rád rozbije sám. Je to tak naprosto přirozené, a ten kdo na to není připraven,tak ty tvoje slova číst nebude nebo se jim bude vysmívat a považovat tě za blázna...
OdpovědětVymazat