Cant help falling in love

shledávám se s bolestí

všech lásek, co kde jsou

kam jdou si ta rozcestí?

a já žije bez tebe mstou?

spřádáme plány mysli

okrádající srdce o radost

kostrou, co jsme svislí

vzpíráme lidskou upjatost

a jeden problém mám

a z něj vyplývají i ty ostatní

že žít v odloučení znám

v lásce smrt život posvátní
spojeni touhou konečnou
co laskavá je k nám všem
spojeni jsme srdečnou
láskou ať už je noc či den
zašeptáme si tajemství
do hloubek, kde miluje Bůh
zamilovaní nejsme někteří
že všichni, ví i medvídek Pů


Michal Zachar
......................................................................................................

krásnou a posvátnou adventní neděli

"Jako pra-látka, ne-věc, z níž povstaly všechny věci, představovala Matka boží vždy naši pravou přirozenost - lidskou přirozenost, kterou dala Kristovi. Proto vykoupení člověka z času závisí na tom, zda si uvědomí, že jeho pravá a skutečná přirozenost je od samého začátku neposkvrněná" nemá minulost a stopa, kterou zdándlivě za sebou zanechává a která je vším, co tvoří jeho individualitu, je pouhá iluze. Ve skutečnosti neexistuje; ve skutečnosti je jen jiskrou v prázdné, nerozlišené propasti.
...
Tento zázrak lidské "já" nikdy nepochopí, neboť se domnívá, že být plodný a tvořivý předpokládá činnost. Nezná "zákon opačného účinku", podle něhož je tvořivá činnost na jedné rovině vyvažována nečinností jiné roviny. Teprve když se "já" projeví jako úplné nic, jako stín neschopný zvednout i nepatrnou částečku prachu, teprve tehdy v nás rázem a v jediném okamžiku ožije člověk. (Alan W. Watts, Mýtus a rituál v křesťanství, Advent)