jsme lodi, co se potápí
na moři plném změn
jako smrt vyhlíží zpod kápí
život námi není ctěn
noříme se do hloubek
a co je nám to platné?
že snad poletí holoubek?
to je víc přání vratné
nevoláme své anděly?
a čekáme až zmizí?
snad aby trouby zazněly?
je srdce ještě ryzím?
jsi-li černá nebo světlá
teď nezáleží na vině
saraf sviť světlem vzlétla
vstříc k duše hladině
Michal Zachar
...................................................................
Do člunu lásky vždycky teče.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ