pondělí 5. září 2011

Přístav požehnání (Here without you)


když roztančíš zem
opadá ta vlna rozkoší
nad hlavou mi visí den
z nás dvou zas sousoší

tak zase ahoj a těla
rozlétla se do práce
jak bys žít asi chtěla?
splývat jemné vibrace?

kolikrát protkáváme když
vidíme ztrácejíc se z krás
tak tiše svým srdcem piš
na záda dopadá tvůj vlas

ať ti světlo dá vždy jas
tak jako já na mou hlavu
zapomenu, že dál jde čas
 dám ti své srdce do přístavu


Michal Zachar
----------------------------------------------------------

Svět redukovaný mužskou logikou potřebuje trochu ženské nevypočitatelnosti a tajemství. Ale také - svět decimovaný mužskou agresivitou potřebuje ženskou něhu. Co si však počít s chudinkami, které si nechaly vsugerovat, že něha je přežitek, že muž je vlastně soupeř nebo dokonce nepřítel, kterého je třeba deklasovat, a nejlépe mužskými metodami? Svět je sice zařízen spíš pro muže než pro ženy, ale sotva se zlepší tím, že místo mužů a žen budou jen muži různého pohlaví.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Děkuji vám za váš komentář. MZZ