zas lovím vysokou a nízko
letí mé střely štěstí
té pověsti jsi důvěrně blízko
poutající mě na zápěstí
není důvod ovládat lásku
když praskají pouta
posouvající dírky u opasku
a žalářník se loudá
pro vězně praskajících zdí
bloudí obrace hladce
jen nevím, zda se to smí
srdce nebere zajatce
Michal Zachar
--------------------------------------------------------------------------------
Člověk pořád nachází nové přátele a přitom s nimi nemusí být každý den. Když ale uvidíme stále stejné lidi, stanou se nakonec součástí našeho života. A jen co k tomu dojde, chtějí nám do toho života také mluvit. Pokud se nechováme podle jejich představ, tak se zlobí. Všichni totiž vědí naprosto přesně, jak mají žít život druzí. Zato nikdy nevědí, jak mají žít oni sami.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ