Jednou světlem

jednou, až světla pohasnou

jen víra zůstane po naději

co hoří v srdci září nejasnou

dospělým nejsem tím, že dospěji

jednou, až temnota zvládne den

jen naděje zůstává v nás

a ten první verš zase bude čten

světlo je první láskou života, ne čas

jednou se tě síla zeptá jestli hoříš

je láska světlo tvého srdce?

jsi tady proto, že stavíš nebo boříš?

a za nadějí dovnitř den zas vtrhne

jednou už shoříš a zapálíš i svit

sluncí ty duše bezvědomá

ta svíce, co byl její plamen slit

úsměvem říká, že srdce je zas doma

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------------------------
foto Hanka Havlová

Svíce, která vrhá světlo, nemůže to dělat jinak,
než že přitom stravuje sama sebe.