uchopila s do zubů smršť
z toho, co říká si tvůj život
a že to byla tvá náhlá smrt
zapomněla jsi tu i to pivo
padat zpátky mnohdy chcem
za branou mysli života jsme
kam kdo z nás teďka jdem?
zapomínáš jedno sto jmen
napravit chyby náleží času
tomu, co odplaví proudy dnů
segregací smyslu pro rasu
šlechtěným z bojových psů
veselou dáváš rozkazem
srdci, co už tě nikdy neuvidí
tys byla lásky důkazem
obsáhnout bolest všech lidí
Michal Zachar
.........................................................................................................
Blance a její babičce
Blance a její babičce
Je třeba milovat život, abychom jej mohli žít,
a je třeba život žít, abychom jej mohli milovat.
a je třeba život žít, abychom jej mohli milovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ