Vlna (The Approaching Night)

hledáme lásku v horizontu

doufajíce, že je trvalá

co dělá z písmen čára fontu

když svoje znaky šeptala
že na obzoru jen chvějící
je schopna milovat
tu čáru hor, co drží dělící
schopnost ti diktovat
milovat můžeš i prchající
vlny, co klepou břehy
moře se na zem sápající
to vše z lásky a něhy
nežádající záruky a jistotu
vrhá se celá do objetí
tou láskou dáváš životu

velikost bytí bez prokletí

Michal Zachar
---------------------------------------------------------------------
Až se dáš úplně celý. Pak už nebudeš mít nikdy nic pod kontrolou....

Věci půjdou podle mě (Things Will Go My Way)

čím více bereme

sebe na křídla nevědomí

prázdnější modleme

nejistotou svou nevidomí

čím více bereme

tím méně jsme spokojení

přijímat nechceme

strachem svým poražení

čím více bereme

bez srdečních kontaktů

ztrácíme, co chceme

asketové hledící do aktů

čím více dáváme

přijímáme nazpět branou

než ztvrdnem na kámen

vždycky máš na vybranou

Michal Zachar

---------------------------------------------------------------------

Zasloužíme si přijímat. To, co si bereme nám většinou brání radovat se z toho. Ta malá provinilost z toho pocitu blokující radost a udržující tě v pocitu, že jsi míň než jsi. A tak, když se přistihneš při braní, udělej co musíš, aby ses mohl přistihnout při dávání.

Život je život (Life Is Life)

život jsem i já

a není to mé ego

jsme prostě dva

v jednotě tebou

ego bolest působí 

ale taky ji i léčí

láska se znásobí

až když je něčí

soutěžíme v já

zbytečnými úkoly

soupeřící svár

kdo komu dovolí

to, kým jsi ty

to je podstatné

ego nech lžím

láska žít zůstane

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------------------

Z lásky se vám může chtít umřít,
ale taky můžete pro lásku žít.
A také můžete láskou žít.
Kolika lidem jsi dnes řekl, miluji tě?

Signatura (Love The Way You Lie)

vyléčím cokoliv

když láska spí

vlastně nic nebolí

když jsi sama lží

oceňuji tvé dlaně

jak vztáhla jsi

když popel na ně

padal počasím

oceňuji proud sítí

které otevíráš

jak tvé srdce svítí

lásce neubíráš

oceňuji svět kolem

smysly ti dané

jsi jak úrodné pole

pluhem usmýkané

oceňuji tvůj dech

co stoupá vzhůru

něco mi tu nech

na lásky signaturu

Michal Zachar

.............................................................................................

Člověk může dosáhnout dokonalosti jen tehdy, 

když nechá rozpustit svou krásu v lásce.

Podivný svět (Strange World)

pustošíme si splavy dne

a láska umírá nám za noci

to každý vidí jen to své

bez těla, duše pomoci

a kolikrát zakřičíme tmou

co obklopila naše kořeny

ať na děje hledíme si stou

tváří, co sedí mezi rameny

a radost s bolestí se střídá

tak jako mraky stíní den

bez lásky milovat je bída

a prázdno vchází Bohu do oken

Michal Zachar

-------------------------------------------------------------------------

Láska je jak dým, jak vdech se rozplyne, láska je plamen, který v očích žhne, láska je moře vyplakaných slz, láska, jak každý ví, je zákeřný jed i balzám hojivý. Přestaňme být dalšími z Božích zmrzlíků, co si nedovolují pociťovat lásku. Dovolme si sami v sobě cítit lásku, radost a štěstí. Pokud nic necítíme, pak celý život jen tiše umíráme.

Ztracená vesnička (Lost village)

tak ti zas odeznívá čas

a vítr vanoucí se bál

najít se můžeme v nás

o co by každý stál?

požadavky slov a pocitů

kdy naše srdce kráčí

slýcháš u svých rozkmitů

že by i hlasy ptačí?

iluze domněnek čekající

na kdyby potřebných

a do duše voláme si věřící

se zas snáší tichý sníh

po schodech pyramid jdem

ztracenou vesničku spás

bojíme se, že sobě naleznem?

když stopy k ní odnesl čas?

Michal Zachar

...............................................................................................

Zavři oči a jdi do sebe. Za hranici toho vnějšího života, do své ztracené vesničky, kde je tvá duše doma. Na místo, kde jsi celistvým člověkem a kde neexistují tvé potřeby. To je místo, kde máš všechno. To je základní skutečnost tvé mysli. A teď oči otevři. A uvidíš tu svou ztracenou vesničku...

hudba: Jirka Mucha
foto: Lenka Chalupská

Stará cihlová zeď (Old brick wall)

jak se teď cítíš?

u staré cihlové zdi

sám na svět hledíš

a duše ti skládá mši

kde cihla je tónem

zdi v srdci zvonící

a říká jdi honem

jsi láskou věřící

ruka se dotkla

drsného povrchu

hledáš svůj poklad

blesk svitu paprsku

a tak rozebereš zeď

tu starou cihlovou

začneš hned teď

stavět nanovo?

Michal Zachar

------------------------------------------------------

věnováno TRADJAIG

Příliš často dovolujeme věcem v životě přerůst ty lepší stránky povahy, a proto je třeba, aspoň jednou denně číst pár veršů, zazpívat si nebo se podívat na krásný obraz. Příliš často stavíme zdi názorů mezi sebe a svět domnívajíce se, že se tím uchráníme zklamání. Protože jsme-li vzdáleni od toho, co milujeme za zdí, ovládáme se, a zdá se nám, že, čím mocnější je naše zeď, tím více sílu vášně, která se dříve vybíjela navenek, obracíme do svých niter. Zbouráme.li zdi, opět se objeví to, o čem jsme se domnívali, že se toho dovedeme zříci. I to je láska. Bourat s-vědomím své staré cihlové zdi...

Padat (Falling Down)

uchopila s do zubů smršť

z toho, co říká si tvůj život

a že to byla tvá náhlá smrt

zapomněla jsi tu i to pivo

padat zpátky mnohdy chcem

za branou mysli života jsme

kam kdo z nás teďka jdem?

zapomínáš jedno sto jmen

napravit chyby náleží času

tomu, co odplaví proudy dnů

segregací smyslu pro rasu

šlechtěným z bojových psů

veselou dáváš rozkazem

srdci, co už tě nikdy neuvidí

tys byla lásky důkazem

obsáhnout bolest všech lidí

Michal Zachar

.........................................................................................................

Blance a její babičce

Je třeba milovat život, abychom jej mohli žít,
a je třeba život žít, abychom jej mohli milovat.

Pochod proti mně (March against me)

skvoucí se tiše v dějinách

prohlédl jsem a řekl ách

čemu, že říkáme naděje?

láska, že jemně zahřeje?

svit kalným ránem prosekl

tmu slasti až bol utekl

a mračnou chmuru ve tváři

odlesky meče jenom ozáří

tak směle kráčím k rovinám

když dáváme si lásku hrám

co šikmě ční mi do života?

třpyt z úsměvů nanobota

Michal Zachar

-----------------------------------------------------------------

Rozum se na delší dobu zastaví v životě mnohokrát.
Srdce jen jednou.