víra je nebezpečná věc
můžeš se spálit docela
a nebo plavce chytí křeč
i když to ji asi nechtěla
nejsem vír vody ani na větvi
nenabízím jistotu růstu
všechny ty kecy kolem tmy
skončily u světelného půstu
a tak se slepí do očí
díváme bez přiznání
kdo koho vlastně ochočí
tou sametovou dlaní?
nakolik jsme my ochotní
přiznat si, že k probuzení
máme na světě spousty dní
otevři si oči, nic to není...
Michal Zachar
.....................................................................................
Vezmi lásce iluzi a vezmeš jí všechnu potravu. Každý obdiv pomáhá lásku pěstovat, ať je to obdiv tělesný nebo duševní. Ostatně ženě se nikdy nemá říkat nic, co nemůže dobře pochopit. Hloubá nad tím, a často nesprávně. A když hloubá nad něčím, co je nejasné a záhadné, skončí to obyčejně špatně. Uklouzne jedno slůvko a jeho postupné odrazy rozloučí to, co k sobě lnulo. Kolikrát se stane, aniž se ví jak, že srdce se nepozorovaně vyprázdní jen proto, že je zasáhlo slovo nazdařbůh pohozené. Milující najednou pozoruje, jak jeho štěstí mizí. Nic není hroznějšího jak puklá nádoba, jejíž obsah pozvolna, ale nezadržitelně uniká.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ