někdy dojedeš i s vozem ke konci cesty
a sedíš sám v příkopu hry svého života
zklamáním spálený rozfoukal popel štěstí
jen to, víš, že cílem cest je teď tvá samota
někdy je v cíli páska a sladká show vítězů
a nebo se nepodobá hořce ničemu, co znáš
pocit, že najednou vidíš bez světla tmu
a v dlaních ten pocit, že pálí, když se ptáš
tak smysl věcí je zakryt peřinou ztrát
to když tvé ego velí ke křižáckým hrám
s rachotem mečů neuslyšíš dávat či brát
co tvá láska, na kterou se prostě ptám?
na konci cesty s tím pocitem nesmyslna
nemusíš jet pořád dál, jen požádat zkus
nikdo ti nedá návod k žití dopodrobna
nebyls to ty, kdo řídil ten tvůj vůz?
Michal Zachar
....................................................................................
Narození a umírání, život a smrt, úspěch a neúspěch, chudoba a bohatství, důstojnost a nedůstojnost, chvála a hana, hlad a žízeň, horko a zima se střídají v běhu událostí, jako to odpovídá cestám osudu. Nestojí proto za to, nechat si tím vším rušit vnitřní souzvuk. Protože tak jako báseň i život se hodnotí ne podle délky, ale podle obsahu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Děkuji vám za váš komentář. MZZ